Můj přítel nemá rád horoskopy a nevěří na vlastnosti popsané pro jednotlivá znamení. Říkáte si, no, pěkné, hledám recept na rakvičky a budu číst o horoskopech. Nenechte se zmást. Co mají rakvičky a horoskopy společného? Jsem beran, tudíž mám ráda výzvy a ráda pokořuji stanovené cíle. A protože si musím dát od makrónek alespoň na chvilku pauzu, našla jsem si další věc, která je popisována jako ne jedna z nejlehčích. Jako idealista vidím všechno lehce zjednošené, proto mi bylo jasné, že rakvičky tak hrozné být nemůžou. A ejhle, že by přeci jen nebyly rakvičky to nejjednodušší věcí, jak se předem zcela jasně zdálo?


Recept:
recept je hoooodně, všechny se shodnou na žloutcích, moučkovém cukru, pak dle obliby je přidáno celé vejce, lžíce hrubé mouky, nebo třeba ale taky polohrubé, vanilková esence, citronová šťáva....
Můj vykombinovaný recept zní nakonec takto:
200 g moučky
3 žloutky
1 celé vejce

Předehřátá trouba na 180 stupňů, ušlehané žloutky, vejce a prosátý cukr moučka a mixujeme, co to jde. Dle starých receptur mixujeme nejlépe 45 minut ručně, kdo není staromilec nebo pokročilý kulturista, použije ruční šlehač. Šlehala jsem 5 minut, výsledkem byla hutnější hmota, kterou jsem do 1/3 plnila připravené muffinové formičky. Muffinové proto, že jsem se impulzivně(pak, že nejsem beran) rozhodla upéct rakvičky z čiré radosti, v té samé radosti samozřejmě chyběly správné formičky.

Teď nejsložitější část:

pečení prvních asi tak 13 minut na 150 stupňů, dokud rakvičky pěkně nevyběhnou a pak 45 minut na 90 stupňů -menší formičky, větší déle. Důležitou fází je kontrola vnitřku, mně se podařilo tak, že jsem běžela s formičkou vzít telefon a bum, rakvička krásně dutá, uvnitř suchá a já sbírám drobky.

Doporučuji méně defenzivní postup.

A také přeji dobrou chuť :-)!!

Makronky pokus č. 3

Řekla jsem si, že nebudu zahálet a jak jsem napsala, tak i udělala, pustila se do dalšího francouzského pokusu. Pokud nepočítám hodiny a hodiny strávené u počítače pročítáním receptů, byla příprava relativně rychlá. Baví mě pročítat si články, jak se kdo pokusil a jak mu to buď vyšlo nebo nevyšlo, nebo se zlepšil, nebo použil nový šlehač... U mě to fungovalo takto:

1) použila jsem opět recept od Tartelletky, její recepty snad nikdy nezklamou, i když už jsem se pustila do pár receptů, kdy jsem si v půlce receptu říkala, jestli ono to není trošku náročnější. Ale zpět k receptu: recept zněl jasně:  

90 g bílků, uleželých minimálně 24 hodiny
50 g cukr krystal
200 g cukr moučka
110 g mandlové moučky


2) jdu na to:

pěkně popořádku: mandle pěkně namlít na moučku s vidinou toho, že dle všeho se není možné dopracovat k té jemné moučce z mandlí, která je na makronky potřeba, ale svému zachovalému robotu to nedávám za vinu, přidávám moučkový cukr a vytvářím mandlo-cukrovou moučku, tohle je asi maximum jemnosti, co můj robůtek dokáže vytvořit:

A hurá na ten zapeklitý sníh, který nesmí být příliš řídký, ale nesmí být ani příliš hustý, protože by makronky byly vysušené. Sníh má mít hustotu pěny na holení, ehm, struktura pěny na holení mi není úplně blízká, ale tak šlehám, začínám šlehačem, přidávám cukr krystal a končím ručním šleháním, nutno podotknout, že ruční šlehání způsobilo značné opocení, ale struktura pěny vypadá celkem slibně. Přidávám tedy postupně mandlovou směs ručně vmíchávám 50ti kružnicemi, líbí se mi ta přesnost, a jestli má zaručit úspěch, jsem ochotná vmíchvávat i 88, ale naštěstí to není potřeba, tedy "prý".

Naplňuji cukrářský sáček a vytvářím krásná úhledná kolečka, která se během jedné minuty lehce roztečou do neúhledných kolečko-oválů.

Naděje mě ale neopouští a s napětím čekám hodinu, zda se vytvoří ta správná kůrka, způsobující vytvoření správné nohy.


Trouba vyhřátá na 150 stupňů a šup s makronkami dovnitř. První dvě minuty se nic neděje, říkám si, kde se zase stala chyba, po 7 minutách začnou mít makronky tvar, který konečně připomíná makronku, jupíííí jupííííí, 
pohltila mě euforie, která způsobila, že při dalším pohledu už jsou některé makronky více či méně nazlátlé a tvar už taky není, co býval....s makronkovou euforii není prostě radno si zahrávat.

Makronkám odpouštím jejich lehce nepovedený vzhled, protože oproti minulým pokusům už je to téměř zázrak. Vytvářím náplň, kterou by  mohli zařadit mezi vysoce návykové látky, tedy karamelovou ganache:

Karamelová ganache

200g cukru krupice

100g másla

200 ml smetany ke šlehání

200g vysoce procentní čokolády

(inspirováno Chez Lucie, tímto děkuji :-))

A tady je výsledek:

Není to Pierre, ani Lucie, ale cítím pokrok a těším se na příště :-)!

Paříž je i můj pohyblivý svátek

Že je Paříž pohyblivý svátek i pro mne bylo jasné hned po její první návštěvě. Pařížský vzduch na mnefunguje jako povolený doping. Je to jako sbalit se - ke startu připravit, letiště - pozor,vyrážím z hotelu -TEEEĎĎĎ. Sedám si do kavárny a nechám se unášet atmosférou.

Číšník mi servíruje kávu způsobem, že mám pocit, že pro ni nejsem dost dobrá. Při pozorování ruchu kolem sebe si připadám jakou součást reportáže z luxusního magazínu o módě. A nejen o módě....magazínu o tom, jak si užívat život, příručky o tom, jak obědvat i několik hodin a jak si maximáně vychutnat svou cigaretu.

Celé to divadlo být pozorovatel a zároveň být pozorovaný všemi kolem procházejícími mě nikdy nepřestane bavit. 

Všechno, co musí člověk udělat je najít kavárnu, kde spověsí svůj klobouk a plášť....

Jak jsem potkala makronky

Jsem zpět...Přijde mi, že člověk dřív z Paříže přijede, než se tam vůbec vydá.... Ale hlavní mise splněna... Makrónky, makrónky, makrónky.....Všude o nich píší, všem chutnají a díky makrónkám rozšířil mé řady idolů i Pierre Hermé.

První pokus o makrónky doma byl tak vydařený, že jsem ani nedokázala vysvětlit, co nabízím k ochutnání... Druhý pokus - bílky starší jednoho dne, po aplikaci na plech věčné čekání a šup do trouby... Úspěch č. 1 - makrónky vytvořily hrubý okraj, na povrchu krásně hladké Neúspěch č. 25 - makrónky se přilepily k plechu a nešly úplně pěkně sundat, tzn. některé se proměnily v makrónkové drobení, alespoň červené :-)....

Tolik k pokusu č. 2. Pořád jsem nechápala, co na tom všichni mají, pořád dokola čtu vychvalovací článek pana Cuketky a nechápu, jaké před a po makrónkách?

A pak se to konečně stalo, v rue Bonaparte zlatý nápis na černé desce a pod ním fronta vystupující z malého butiku. Vystojím frontu, obslouží mě milá slečna hovořící plynně anglicky a už nakupuji. Dortíček z makrónky plněný krémem s lichi, a dle mého názoru s malinami právě utrženými z keře, 6 Euro, trošku to začíná bolet....doufám v cukrovou lobotomii :-) a co ještě? 7 minimakrónek v krabičce ze které mám až infantilní radost.... 16 Euro, euforie a odhodlání investovat do Pierra byla veliká a zastínila veškeré racionální myšlenky...

Doprava na pokoj v luxusní taštičce "v ceně" :-) a teď si pomalu prožít tu očekávanou makrónkovou extázi a byla tady, byla tadyyyy!!! Otevírám krabičku, ochutnávám makrónku s příchutí cafe au lait a ovocnou náplní....

a jsem ve fázi PO...

Shrnula bych to: nejrychleji vytvořená závislost vůbec... Doporučení: nezapomeňte při návštěvě Paříže ochutnat. Výsledek: čeká mě 3. pokus, bílky čekají v ledničce, postupy práce nastudovány, tak držte palce, nebojte, budu informovat.