Jsem zpět...Přijde mi, že člověk dřív z Paříže přijede, než se tam vůbec vydá.... Ale hlavní mise splněna... Makrónky, makrónky, makrónky.....Všude o nich píší, všem chutnají a díky makrónkám rozšířil mé řady idolů i Pierre Hermé.
První pokus o makrónky doma byl tak vydařený, že jsem ani nedokázala vysvětlit, co nabízím k ochutnání... Druhý pokus - bílky starší jednoho dne, po aplikaci na plech věčné čekání a šup do trouby... Úspěch č. 1 - makrónky vytvořily hrubý okraj, na povrchu krásně hladké Neúspěch č. 25 - makrónky se přilepily k plechu a nešly úplně pěkně sundat, tzn. některé se proměnily v makrónkové drobení, alespoň červené :-)....
Tolik k pokusu č. 2. Pořád jsem nechápala, co na tom všichni mají, pořád dokola čtu vychvalovací článek pana Cuketky a nechápu, jaké před a po makrónkách?
A pak se to konečně stalo, v rue Bonaparte zlatý nápis na černé desce a pod ním fronta vystupující z malého butiku. Vystojím frontu, obslouží mě milá slečna hovořící plynně anglicky a už nakupuji. Dortíček z makrónky plněný krémem s lichi, a dle mého názoru s malinami právě utrženými z keře, 6 Euro, trošku to začíná bolet....doufám v cukrovou lobotomii :-) a co ještě? 7 minimakrónek v krabičce ze které mám až infantilní radost.... 16 Euro, euforie a odhodlání investovat do Pierra byla veliká a zastínila veškeré racionální myšlenky...
Doprava na pokoj v luxusní taštičce "v ceně" :-) a teď si pomalu prožít tu očekávanou makrónkovou extázi a byla tady, byla tadyyyy!!! Otevírám krabičku, ochutnávám makrónku s příchutí cafe au lait a ovocnou náplní....
a jsem ve fázi PO...
Žádné komentáře:
Okomentovat