Makronky pokus č. 3

Řekla jsem si, že nebudu zahálet a jak jsem napsala, tak i udělala, pustila se do dalšího francouzského pokusu. Pokud nepočítám hodiny a hodiny strávené u počítače pročítáním receptů, byla příprava relativně rychlá. Baví mě pročítat si články, jak se kdo pokusil a jak mu to buď vyšlo nebo nevyšlo, nebo se zlepšil, nebo použil nový šlehač... U mě to fungovalo takto:

1) použila jsem opět recept od Tartelletky, její recepty snad nikdy nezklamou, i když už jsem se pustila do pár receptů, kdy jsem si v půlce receptu říkala, jestli ono to není trošku náročnější. Ale zpět k receptu: recept zněl jasně:  

90 g bílků, uleželých minimálně 24 hodiny
50 g cukr krystal
200 g cukr moučka
110 g mandlové moučky


2) jdu na to:

pěkně popořádku: mandle pěkně namlít na moučku s vidinou toho, že dle všeho se není možné dopracovat k té jemné moučce z mandlí, která je na makronky potřeba, ale svému zachovalému robotu to nedávám za vinu, přidávám moučkový cukr a vytvářím mandlo-cukrovou moučku, tohle je asi maximum jemnosti, co můj robůtek dokáže vytvořit:

A hurá na ten zapeklitý sníh, který nesmí být příliš řídký, ale nesmí být ani příliš hustý, protože by makronky byly vysušené. Sníh má mít hustotu pěny na holení, ehm, struktura pěny na holení mi není úplně blízká, ale tak šlehám, začínám šlehačem, přidávám cukr krystal a končím ručním šleháním, nutno podotknout, že ruční šlehání způsobilo značné opocení, ale struktura pěny vypadá celkem slibně. Přidávám tedy postupně mandlovou směs ručně vmíchávám 50ti kružnicemi, líbí se mi ta přesnost, a jestli má zaručit úspěch, jsem ochotná vmíchvávat i 88, ale naštěstí to není potřeba, tedy "prý".

Naplňuji cukrářský sáček a vytvářím krásná úhledná kolečka, která se během jedné minuty lehce roztečou do neúhledných kolečko-oválů.

Naděje mě ale neopouští a s napětím čekám hodinu, zda se vytvoří ta správná kůrka, způsobující vytvoření správné nohy.


Trouba vyhřátá na 150 stupňů a šup s makronkami dovnitř. První dvě minuty se nic neděje, říkám si, kde se zase stala chyba, po 7 minutách začnou mít makronky tvar, který konečně připomíná makronku, jupíííí jupííííí, 
pohltila mě euforie, která způsobila, že při dalším pohledu už jsou některé makronky více či méně nazlátlé a tvar už taky není, co býval....s makronkovou euforii není prostě radno si zahrávat.

Makronkám odpouštím jejich lehce nepovedený vzhled, protože oproti minulým pokusům už je to téměř zázrak. Vytvářím náplň, kterou by  mohli zařadit mezi vysoce návykové látky, tedy karamelovou ganache:

Karamelová ganache

200g cukru krupice

100g másla

200 ml smetany ke šlehání

200g vysoce procentní čokolády

(inspirováno Chez Lucie, tímto děkuji :-))

A tady je výsledek:

Není to Pierre, ani Lucie, ale cítím pokrok a těším se na příště :-)!